Adriana* se na rozhovor těšila a poskytla jej velice ráda, dokonce byla pohoršená, že jsem se jí neozvala rovnou. Protože je v této branži jako doma, může ne/doporučit různé firmy a studia. Jak sama řekla, tak nějak ji to baví, a ačkoliv je to divné, nedělalo jí problém o všem otevřeně mluvit. Už předem řekla, že „neexistuje nic, na co bych odpověděla, že nevím, pokud se to netýká nějakých předmětů ze školy. Já mám na všechno názor a hlavně se vším zkušenost a všechno řeknu na rovinu tak, jak to je.“ Mohly tedy zaznít jakékoliv otázky bez toho, aby Adriana* byla zaskočená. Jediná věc, kterou by nerada zveřejňovala, je počet jejich sexuálních partnerů. Kdyby ji někdo poznal, nechtěla být za „děvku“, i když to, dle jejích slov, bude tak jako tak.
Nic si z toho nedělám, lidem bych o tom normálně říkala, můj přístup je otevřený, ale jediný důvod, proč to o mě lidi neví, je jejich přístup.
Dodala však, že si klienty samozřejmě počítá, aby měla přehled. Už při přípravě rozhovoru řekla, že „to bude asi nechutný, tedy alespoň co se společnice týká, na to je potřeba silný žaludek.“ Ona sama považuje svoji práci za namáhavou. Když je v zahraničí, nemá čas nikam jít, buď je na školení, na semináři, nebo pracuje. „Stýská se mi po domově, ale tak musím se nějak uživit, tak mi nic nezbývá. Ale baví mě to, takže je to skvělý.“
Jsem na sebe naštvaná, že jsem nymfomanka. Ale pak tak nějak nemám zábrany, ačkoliv je to asi špatně. Ale dostanu se takhle k neuvěřitelným penězům a zajistím se na budoucí život. Navíc mě to prostě baví a není to tak hrozný. Jen to chce nemít zábrany a pak to jde samo.
Až se vrátí ze zahraničí, bude jí chybět sex 8krát děnně, ale jak řekla, to se zvládne. „Nevím proč, ale všichni mi říkají, že jim prý dodávám energii a odvahu.“ Zároveň dodala:
Tato práce není pro každého. Není to tak děsný, jak si většina lidí představuje, akorát jich pak ojedeš za svůj život tolik, že je to alespoň třímístné číslo. Ale s tím se dá žít. Aspoň se vyblbnu na stáří.