Escort Girls.
povídka

Minulý týden jsme s partičkou slavili narozeniny kamaráda Evžena. Sešli jsme se u něj na baráku, nakoupili litry alkoholu a celý večer jsme se dobře bavili, pouštěli si hudbu a vzpomínali na naše společný zážitky. Kolem třetí ráno napadlo Tomáše, že by to chtělo nějaký holky, ale rozhodně ne ty naše. Už ani nevím, kdo vytočil číslo na eskort, jen jsem slyšel, jak se kluci nadšeně baví o tom, že za půl hodiny dorazí parádní kočička.
„Bejt váma, tak se moc netěšim. Objednáš si libovou osmnáctku se čtyřkami a přijede ti mamina s vytahanejma šestkama,“ bral nám iluze Filip.
„Hlavně že nám udělá pěknej striptýzek,“ smál se Petr s flaškou piva v ruce.
Za 40 minut zazvonil zvonek. Všichni jsme se hnali ke dveřím jak splašený, David otevřel. Před náma stály dvě nádherný holky, mohlo jim bejt nanejvýš třiadvacet, blondýna a černovláska.
„Ahoj, já jsem Tatiana a přivedla jsem si s sebou kamarádku, nevadí?“, zamrkala na nás svýma rozkošnýma očkama.
„To je jasný, že nevadí, naopak“ uculovali jsme se jak blbci a postrkovali jsme holky dovnitř. Přitom jsme je očumovali a spokojeně pokyvovali hlavou. Ty holky byly fakt kus! Zaplatili jsme si je rovnou na tři hodiny. Tatiana nám udělala speciální cenu – zinkasovala peníze jen za sebe, protože její kámošku jsme si přece neobjednali.
Za hodinu už byla zábava v plnym proudu, holky se s náma cachtaly ve vířivce, lily do sebe vodku ostošest a byla s nima vážně sranda. Jen nás dost mrzelo, že si s sebou vzaly plavky, sice to byly takový mini trojúhelníčky, ale stejně.
„Myslim, že je ten správnej čas na striptýz, co vy na to, kočičky?“ navrhl Petr, už značně nadrženej.
Holky na sebe mrkly, odběhly se převlíknout a pak nastoupily do obýváku v sexy kostýmkách. Zdravotní sestřička a školačka, hmmm, tak to si nechám líbit, prolítlo mi hlavou. Holky z eskortu byly profesionálky, striptýz zvládly dokonale. Pohrávaly si s knoflíčkama, rajcovně si sundávaly podvazky, sahaly si pod kalhotky, olizovaly si prstíky, vlnily se v bocích a hladily si přitom bradavky.
Napětí stupňovalo, všichni jsme čekali, co přijde po tom. Každej z nás osmi chtěl ty holky mít. Došlo nám, že už zbejvá jen hodina a pak holky zase pofrčí. Musíme to nějak stihnou, vystřídat se, probleskovalo nám hlavou. Kdo půjde první?
Tatiana to ale rozsekla. „Tááák kluci, kdopak že je ten oslavenec?“
„No přeci já, krásko,“ odpověděl jí David.
Holky, tou dobou už úplně nahý, přiskočily k Davidovi, chytly ho každá z jedný strany a odváděly si ho do ložnice.
„Počkejte, a co my?“ volal na ně Petr.
Holky ale ženský nereagovaly a my jen zklamaně přihlíželi, jak mizí ty jejich opálený prdelky za dveřma od ložnice. Za chvíli jsme slyšeli dvojitý překrývaný vzdychání.
„Když si David mákne, tak to stihnem taky, máme ještě půl hodiny,“ komentoval situaci Libor.
„To těžko vole, dyť nás zbývá sedm. Budem si je muset zaplatit minimálně na další hodinu,“ zhodnotil jsem stav já.
Přesně v celou vyšly oblečený děvčátka z ložnice s blaženym úsměvem na tváři. „Tak pánové, musíme se rozloučit, mějte se tu krásně, bylo to s váma super!“
„Kdepak kočičky, ještě tu tak hodinku zůstanete,“ usmíval se nadrženej Petr a vytahoval šrajtofli.
„To nepůjde, máme další kšeft a musíme se přesunout. Třeba někdy jindy,“ řekla Tatiana a tím nám definitivně zkazila náladu. „Jo, a pozdravujte Davida,“ uculila se černovláska.
Šli jsme se podívat do ložnice na Davida. Ležel v posteli s rukama pod hlavou a zavřenýma očima.
„Tak co, vole, jaký to bylo?“ vyzvídali jsme po něm a čekali nějaký peprný recenze.
„Pánové, to, co ty dvě tady se mnou prováděly, to byste mi stejně nevěřili. Jsem úplně vyšťavenej,“ zamumlal Dejv, převalil se na bok a spokojeně usnul.
No co, aspoň že si užil, byly to koneckonců jeho narozeniny.
Podíval jsem se na mobil, půl šestý ráno, 22. listopadu. Tak to je paráda, za dva měsíce slavim narozeniny já. A tentokrát přesně vim, jakej dárek si budu přát…

Minulej tejden jsme s partou slavili narozeniny kamaráda Davida. Sešli jsme se u něj na baráku, nakoupili litry alkoholu a celej večer jsme se dobře bavili, pouštěli si hudbu a vzpomínali na naše společný zážitky. Kolem třetí ráno napadlo Tomáše, že by to chtělo nějaký holky, ale rozhodně ne ty naše. Už ani nevím, kdo vytočil číslo na eskort, jen jsem slyšel, jak se kluci nadšeně baví o tom, že za půl hodiny dorazí parádní kočička.
„Bejt váma, tak se moc netěšim. Objednáš si libovou osmnáctku se čtyřkami a přijede ti mamina s vytahanejma šestkama,“ bral nám iluze Filip.
„Hlavně že nám udělá pěknej striptýzek,“ smál se Petr s flaškou piva v ruce.
Za 40 minut zazvonil zvonek. Všichni jsme se hnali ke dveřím jak splašený, David otevřel. Před náma stály dvě nádherný holky, mohlo jim bejt nanejvýš třiadvacet, blondýna a černovláska.
„Ahoj, já jsem Tatiana a přivedla jsem si s sebou kamarádku, nevadí?“, zamrkala na nás svýma rozkošnýma očkama.
„To je jasný, že nevadí, naopak“ uculovali jsme se jak blbci a postrkovali jsme holky dovnitř. Přitom jsme je očumovali a spokojeně pokyvovali hlavou. Ty holky byly fakt kus! Zaplatili jsme si je rovnou na tři hodiny. Tatiana nám udělala speciální cenu – zinkasovala peníze jen za sebe, protože její kámošku jsme si přece neobjednali.
Za hodinu už byla zábava v plnym proudu, holky se s náma cachtaly ve vířivce, lily do sebe vodku ostošest a byla s nima vážně sranda. Jen nás dost mrzelo, že si s sebou vzaly plavky, sice to byly takový mini trojúhelníčky, ale stejně.
„Myslim, že je ten správnej čas na striptýz, co vy na to, kočičky?“ navrhl Petr, už značně nadrženej.
Holky na sebe mrkly, odběhly se převlíknout a pak nastoupily do obýváku v sexy kostýmkách. Zdravotní sestřička a školačka, hmmm, tak to si nechám líbit, prolítlo mi hlavou. Holky z eskortu byly profesionálky, striptýz zvládly dokonale. Pohrávaly si s knoflíčkama, rajcovně si sundávaly podvazky, sahaly si pod kalhotky, olizovaly si prstíky, vlnily se v bocích a hladily si přitom bradavky.
Napětí stupňovalo, všichni jsme čekali, co přijde po tom. Každej z nás osmi chtěl ty holky mít. Došlo nám, že už zbejvá jen hodina a pak holky zase pofrčí. Musíme to nějak stihnou, vystřídat se, probleskovalo nám hlavou. Kdo půjde první?
Tatiana to ale rozsekla. „Tááák kluci, kdopak že je ten oslavenec?“
„No přeci já, krásko,“ odpověděl jí David.
Holky, tou dobou už úplně nahý, přiskočily k Davidovi, chytly ho každá z jedný strany a odváděly si ho do ložnice.
„Počkejte, a co my?“ volal na ně Petr.
Holky ale ženský nereagovaly a my jen zklamaně přihlíželi, jak mizí ty jejich opálený prdelky za dveřma od ložnice. Za chvíli jsme slyšeli dvojitý překrývaný vzdychání.
„Když si David mákne, tak to stihnem taky, máme ještě půl hodiny,“ komentoval situaci Libor.
„To těžko vole, dyť nás zbývá sedm. Budem si je muset zaplatit minimálně na další hodinu,“ zhodnotil jsem stav já.
Přesně v celou vyšly oblečený děvčátka z ložnice s blaženym úsměvem na tváři. „Tak pánové, musíme se rozloučit, mějte se tu krásně, bylo to s váma super!“
„Kdepak kočičky, ještě tu tak hodinku zůstanete,“ usmíval se nadrženej Petr a vytahoval šrajtofli.
„To nepůjde, máme další kšeft a musíme se přesunout. Třeba někdy jindy,“ řekla Tatiana a tím nám definitivně zkazila náladu. „Jo, a pozdravujte Davida,“ uculila se černovláska.
Šli jsme se podívat do ložnice na Davida. Ležel v posteli s rukama pod hlavou a zavřenýma očima.
„Tak co, vole, jaký to bylo?“ vyzvídali jsme po něm a čekali nějaký peprný recenze.
„Pánové, to, co ty dvě tady se mnou prováděly, to byste mi stejně nevěřili. Jsem úplně vyšťavenej,“ zamumlal Dejv, převalil se na bok a spokojeně usnul.
No co, aspoň že si užil, byly to koneckonců jeho narozeniny.
Podíval jsem se na mobil, půl šestý ráno, 22. listopadu. Tak to je paráda, za dva měsíce slavim narozeniny já. A tentokrát přesně vim, jakej dárek si budu přát…

Minulej tejden jsme s partou slavili narozeniny kamaráda Davida. Sešli jsme se u něj na baráku, nakoupili litry alkoholu a celej večer jsme se dobře bavili, pouštěli si hudbu a vzpomínali na naše společný zážitky. Kolem třetí ráno napadlo Tomáše, že by to chtělo nějaký holky, ale rozhodně ne ty naše. Už ani nevím, kdo vytočil číslo na eskort, jen jsem slyšel, jak se kluci nadšeně baví o tom, že za půl hodiny dorazí parádní kočička.
„Bejt váma, tak se moc netěšim. Objednáš si libovou osmnáctku se čtyřkami a přijede ti mamina s vytahanejma šestkama,“ bral nám iluze Filip.
„Hlavně že nám udělá pěknej striptýzek,“ smál se Petr s flaškou piva v ruce.
Za 40 minut zazvonil zvonek. Všichni jsme se hnali ke dveřím jak splašený, David otevřel. Před náma stály dvě nádherný holky, mohlo jim bejt nanejvýš třiadvacet, blondýna a černovláska.
„Ahoj, já jsem Tatiana a přivedla jsem si s sebou kamarádku, nevadí?“, zamrkala na nás svýma rozkošnýma očkama.
„To je jasný, že nevadí, naopak“ uculovali jsme se jak blbci a postrkovali jsme holky dovnitř. Přitom jsme je očumovali a spokojeně pokyvovali hlavou. Ty holky byly fakt kus! Zaplatili jsme si je rovnou na tři hodiny. Tatiana nám udělala speciální cenu – zinkasovala peníze jen za sebe, protože její kámošku jsme si přece neobjednali.
Za hodinu už byla zábava v plnym proudu, holky se s náma cachtaly ve vířivce, lily do sebe vodku ostošest a byla s nima vážně sranda. Jen nás dost mrzelo, že si s sebou vzaly plavky, sice to byly takový mini trojúhelníčky, ale stejně.
„Myslim, že je ten správnej čas na striptýz, co vy na to, kočičky?“ navrhl Petr, už značně nadrženej.
Holky na sebe mrkly, odběhly se převlíknout a pak nastoupily do obýváku v sexy kostýmkách. Zdravotní sestřička a školačka, hmmm, tak to si nechám líbit, prolítlo mi hlavou. Holky z eskortu byly profesionálky, striptýz zvládly dokonale. Pohrávaly si s knoflíčkama, rajcovně si sundávaly podvazky, sahaly si pod kalhotky, olizovaly si prstíky, vlnily se v bocích a hladily si přitom bradavky.
Napětí stupňovalo, všichni jsme čekali, co přijde po tom. Každej z nás osmi chtěl ty holky mít. Došlo nám, že už zbejvá jen hodina a pak holky zase pofrčí. Musíme to nějak stihnou, vystřídat se, probleskovalo nám hlavou. Kdo půjde první?
Tatiana to ale rozsekla. „Tááák kluci, kdopak že je ten oslavenec?“
„No přeci já, krásko,“ odpověděl jí David.
Holky, tou dobou už úplně nahý, přiskočily k Evženovy, chytly ho každá z jedný strany a odváděly si ho do ložnice.
„Počkejte, a co my?“ volal na ně Petr.
Holky ale ženský nereagovaly a my jen zklamaně přihlíželi, jak mizí ty jejich opálený prdelky za dveřma od ložnice. Za chvíli jsme slyšeli dvojitý překrývaný vzdychání.
„Když si David mákne, tak to stihnem taky, máme ještě půl hodiny,“ komentoval situaci Libor.
„To těžko vole, dyť nás zbývá sedm. Budem si je muset zaplatit minimálně na další hodinu,“ zhodnotil jsem stav já.
Přesně v celou vyšly oblečený děvčátka z ložnice s blaženym úsměvem na tváři. „Tak pánové, musíme se rozloučit, mějte se tu krásně, bylo to s váma super!“
„Kdepak kočičky, ještě tu tak hodinku zůstanete,“ usmíval se nadrženej Petr a vytahoval šrajtofli.
„To nepůjde, máme další kšeft a musíme se přesunout. Třeba někdy jindy,“ řekla Tatiana a tím nám definitivně zkazila náladu. „Jo, a pozdravujte Davida,“ uculila se černovláska.
Šli jsme se podívat do ložnice na Davida. Ležel v posteli s rukama pod hlavou a zavřenýma očima.
„Tak co, vole, jaký to bylo?“ vyzvídali jsme po něm a čekali nějaký peprný recenze.
„Pánové, to, co ty dvě tady se mnou prováděly, to byste mi stejně nevěřili. Jsem úplně vyšťavenej,“ zamumlal Dejv, převalil se na bok a spokojeně usnul.
No co, aspoň že si užil, byly to koneckonců jeho narozeniny.
Podíval jsem se na mobil, půl šestý ráno, 22. listopadu. Tak to je paráda, za dva měsíce slavim narozeniny já. A tentokrát přesně vim, jakej dárek si budu přát…